Tak nelelkuj a pojď

Ctibor Morava byl královský lovčí a nechal na kopci postavit ve 14. stol. gotický hrad. Byl na něho pyšný. Hrad byl na hezkém místě s výhledem do kraje a všude krásné zelené louky.  Ctibor rád jezdil po kraji a kochal se výhledem na romantický hrad.

Jednou potkal na své procházce pasáčka jak pásl ovce hned u hradu. To se mu nelíbilo. "Jak to, že paseš ovce na mém hradu?"

"Odpusťte" omlouval se pasáček, "ale u Vás je tráva nejchutnější a ovečky sem rády chodí."

Ctibor nebyl zlý, ale nakázal pasáčkovi, aby každý měsíc dones zabitou ovečku na hrad. Pasáček musel souhlasit a tak to bylo. Každý měsíc vybra pro Ctibora jednu ovci.

Jednou se na hrad ohlásila vzácná královská návštěva. Ctibor samozřejmě musel nachystat hostinu. Na hradě se peklo a chystalo. Ctibor si poslal pro pasáčka a chtěl po něm spoustu ovcí. Pasáček ale neměl tolik ovcí na zabití. Ctibor se rozzlobil a nechal zabít celé stádo a pasáčka vyhnal.

Zanedlouho byla zima. Ctibor vyjel do vesnice pod hradem nakoupit jídlo a oblečení na zimu.

Lidé se ale schovávali, protože neměli ani dost pro sebe. Ovce, které nechal zabít, jim totiž měly sloužit na zimu. Maso, sýry, vlna na svetry, kůže na kožichy,rukavice a také lidem zahřívaly chalupy. Lidé ovečky chovali hned vedle světnice aby jim  svým dechem zahřáli domov. Nyní ale bylo ovcí málo.

Ctibor objížděl chaloupky a nikdo neotvíral. Začala být zima a začal padat sníh. Ctibor najednou spadl z koně, uklouzl. Jeho ruce se zabořily do bláta a sněhu a najednou vedle sebe vidí ovečku. Natáhl promrzlé ruce a objal ji. Volá zimou "Brrrní, ovečko, Brrrní, ovečko".  Lidé jen zaslechli Brníčko, Brníčko.

Když dotáhli Ctirada na hrad, byla už noc. Nikdo už neřekl Ctiborovi jinak než Brníčko a říkalo se tak i hradu. Na jaře Ctibor pozval všechny pastevce k němu a už nikdy nezakazoval pást ovce kolem hradu.

Ctibor už dávno umřel, hrad vystřídalo několik pánů, ale ovce se kolem pasou dodnes. I sýry a maso, zde můžete sehnat.

A název Brníčko, že je odvozen od staroslovanského brnie, tj. bláto či hlína. I to je možné. Kdo ví, kolik bláta měl na sobě Ctibor, když upadl a pochopil, že potřebuje lidi i jejich ovečky?