Rabštejn
Krásná sobota, volno a sluníčko na obloze. V 10:20 vyjíždí autobus na Skřítek. Tak honem, ať ho stihneme. Já, Kačenka, Pavlínka a i naše fenka Eliška. Autem jsme vyrazily, nakoupily a čekáme netrpělivě na bus v Šumperku. A už je tady a nasedáme.
Eliška bojuje s náhubkem. Vydržel ji snad jen na úsměv řidiče. Těšíme se na výlet. Autobus dorail na Skřítek a my byly rády, že jsme jely s ním. Bylo zde neskutečné množství aut, které neměly šanci na zaparkování. Samej běžkař a skialpinista. Vzaly jsme si razítko, udělaly fotky se Skřítkem a sochou Praděda.
Vyrážíme po modré směr Rabštejn. Potkaly jsme pár běžkařů a na horské chatě je pak potkaly. Přišly jsme na oběd a tak jsme vytáhly krajíc a pomlaskávaly. S opalovačkou na lavičce se nám líbilo. Pak už směr skály a hrad.
kolem skal jsme prošly hezky, ale na hrad už to bylo dobrodružné. Nikde nikdo a asi víme proč. Škrábaly jsme se s přidržováním zábradlí, které nám nesahalo ani do půl lejtek. Pak postrkováním, klouzáním, škrábáním a různýma nemotornýma posunkama jsme se dostaly až na vrchol zříceniny hradu a skal. Stálo to za to. Výhled byl nepopsatelně krásný. Jak se ale dostanem dolů. No hrůza. Ledovice pod náma a hrůza v očích. Ale ne. Přece po zadku. No a už jsme byly dole. Eliška s nánosy sněhu vydrbala packy a jdeme kolem chaty Rabštejna dál. Tentokrát po červené a žluté.
Šlo se moc hezky, běžkaři sundávali běžky, protože dost tálo a my se potily v kombinézách. Za chvilku jsme nikoho nepotkávaly, až to bylo podezdřelé. Holky myslely, že jsme zabloudily a nastražily uši, aby slyšely vlka. Konečně jeden běžkař a už jsme na Hvězdě. Snědly jsme svačinu, udaly směr a jdeme. Chvilku js´deme po Traťovce, Byla krásně upravené strojem a tak tlapem zvesela. Jenže to byla nuda. KOukneme na mapu a zjistily jsme, že to bude kratší přímo dolů. Kousek jsme se vrátily, Zkrátily cestu přes les a přes potok. Není nadto zabořit se krásně po pás do sněhu. Smíchem jsme se nemohly ani vyvrtat. Byly jsme jak krtci, Chvilku jsme popoběhly a zas se bořily ve sněhu. Nevyhlo se to ani Elišce. Ani jsme se nedivily, že jsme nikoho nepotkaly ce lé 3 km. Koukáme na nádherný měsíc a už jsme dole. Pavlínce se trochu unavily nožičky, ale statečně šla. Kouknu na hodinky a jejda. Za 10 minut autobus. Utíkáme až k zastávce z posledních sil. Sundaly jsme oteplovačky a už jede. Akorát jsme to stihly.
V autobuse jsme plny zážitků a všichni nám moc fandily. Byla to příjemná cesta. Cestující byli moc milý a my se dostaly rychle domů. To se to spalo po 14,5 natlapaných kilometrech.
